Jmenuji se Petr Jasinski a jsem lektorem prezentačních a komunikačních dovedností. Nebylo tomu tak ale vždycky. 

Kdyby mi někdo v mládí řekl, že jednou budu dobrovolně mluvit před publikem, a ještě si to užívat, myslel bych si, že se ten člověk zbláznil.  

Byl jsem velmi stydlivé dítě a dost jsem si toho kvůli tomu vytrpěl. Když za mnou dnes přijde nějaký klient s úplně ochromující trémou, dobře vím jak mu je.

Už na střední škole jsem pochopil, že jestli se sebou něco neudělám, nikdy v životě nedosáhnu věcí, po kterých toužím. Styděl jsem se oslovit jakoukoliv holku, ústní zkoušení jsem nesnášel a přednést v češtině básničku, to byla má nejhorší noční můra. 

Už při škole jsem začal číst knížky Dala Carnegieho a pak mnoha dalších. Také jsem poslouchal všechny v té době dostupné sebe rozvojové kazety a chodit na různé semináře. Z nich jsem získal chuť a "drajv", ještě jsem však nevěděl jak. To mi dala až první část mé pracovní kariéry. Deset let jsem dělal v marketingu a reklamě. V různých firmách a na různých pozicích jsem odkoukával, jak to ti úspěšnější v oboru s tou komunikací mají a umějí. Bylo to fascinující.

Když jsem měl reklamy plné zuby, toužil jsem zkusit nějakou mezinárodní firmu a zakotvil jsem v IT outsourcingu. Měl jsem tam různé role organizačního charakteru, kde se mé komunikační a taky marketingové schopnosti dobře uplatnily. V jedné fázi jsem vedl malý tým konzultantů, kteří byli výborní ajťáci, ale když měli něco klientovi vysvětlit, nebo jej dokonce přesvědčit, že to naše řešení je pro něj to nejlepší, byl to vždycky problém. Začal jsem to postupně své lidi učit a metoda, kterou jsem pro to vymyslel, se záhy stala ve firmě tak populární, že byl ze mě navíc i interní lektor. A já zjistil, že mě práce s lidmi baví víc, než s počítači.

Po pár letech jsem měl plné zuby i IT byznysu, vzal jsem si delší pauzu a přemýšlel, co mě vlastně v životě nejvíce naplňovalo. A byly to právě ty nadšené úsměvy lidí, kterým jsem pomohl překonat jejich trémy a strachy, a pomohl jim plně prosadit své schopnosti. Spousta z nich i díky tomu stala mými přáteli. Rozhodl jsem se tedy věnovat právě tomuto, a to naplno. Našel jsem v tom své životní poslání.